Trenérské okénko Jiřího Daniela (23.10.2004)

Tentokrát o výuce šachu v mateřských školkách.

Výuka šachu v MŠ není nic nového pod sluncem. Vím, že se jí zabýval jako jeden z průkopníků pan Kobr v Liberci, osobně jsem navštívil výuku Tondy Surmy a Táni Bogatkové ve Frýdku Místku, hovořil jsem o výuce s Piotrem Bobrowskim v Rybniku a vím, že se touto myšlenkou zabývají i oddíly u nás v kraji - v Jaroměři a Lázních Bělohrad. Popravdě řečeno, po mnohá léta jsem kroutil hlavou nad tím, že kvalifikovaní trenéři ztrácejí čas výukou chodu figur.

Mám za sebou už čtyři "generace" šachistů, poslední dvě od první třídy po střední školy. Vloni jsem začal pracovat s další generací, ovšem tentokrát od školek. Začít ve školce má totiž mnohé výhody: děti ve školkách nejsou ještě rozebrány do jiných kroužků a mají na hru v šachy podstatně víc času než ve škole - mohou hrát i v poledním klidu, když se jim nechce spát. Ale to už předbíhám.

V roce 2003 v dubnu jsem se objednal na pravidelnou poradu ředitelek pěti rychnovských MŠ. V květnu se konala porada a tam jsem s ředitelkami projednal nápad na obohacení výuky ve školkách s tím, že jsem celý svůj projekt stručně představil.

V září přišlo do naší klubovny sedm učitelek. Přibližně polovina z nich neuměla ani tahat figurkami. Asi po pěti učebních hodinách hrály učitelky své první vzájemné partie, správně vyvíjely figury, pohrozily šustrmatem, odvrátily ho a dokázaly dát na konci mat těžkými figurami. Po osmi hodinách výuky jsme první kurz ukončili a učitelky se zaměřily zejména na 80 dětí posledních ročníků před vstupem do základních škol.

V listopadu jsem koncipoval dopis rodičům vybraných talentů, rozeslal jsem ho mailem, učitelky se s ním ztotožnily a předaly ho rodičům. Rodiče přišli na kurz pro rodiče, kde se během tří večerních hodin dozvěděly hodně o naší šachové škole, o významu šachu pro rozvoj člověka, o tom, jak se mají chovat v kroužku a na turnajích a požádal jsem je, aby svými vlastními výukovými lekcemi děti nekazili.

V lednu 2004 přišlo 18 vytipovaných nadějí do šachového kroužku. Řada z nich chodí dodnes s rodiči, byť z ročníku zůstalo jen sedm statečných.

V srpnu 2004 projevila zájem o výuku šachu ve školkách také školka z Kostelce nad Orlicí. Připravili jsme druhý podzimní kurz. V něm bylo v Rychnově n. K. vyškoleno dalších třináct učitelek především proto, aby zapálily děti pro šachy. Celý cyklus se bude nyní opakovat, kroužek nejmenších od ledna povede Mgr. Radka Csibriová.

Na hodnocení tohoto experimentu je ještě příliš brzy, ale považuji za dobré inspirovat k takové průkopnické cestě k masovému rozvoji šachu v ČR své kolegy trenéry. Nechť se i Vám práce s pedagožkami a nový kroužek podaří ustavit k Vaší spokojenosti a ať se Vám podaří získat jejich entuziasmus tak, jak se ho podařilo získat u velmi šikovného pedagogického sboru u nás na Rychnovsku.