Jiří Daniel: Podpořme masový rozvoj šachu (25.02.2007)

Zkraťme nesmyslně dlouhý čas na partie v nejnižších soutěžích.

Praktičtí lidé kráčejí s dobou, která v posledních letech výrazně zrychlila tempo. Zdá se však, že zrychlení tempa v šachových soutěžích je zatím úměrné také úrovni soutěží. Trochu v souladu s logikou a trochu proti logice se zkracuje čas nejprve na nejvyšší úrovni v mezinárodních soutěžích, posléze v extralize, I. Lize, II. lize, a tak nejdelšími soutěžemi zůstávají kuriózně krajské přebory, krajské soutěže, regionální a okresní přebory družstev. Přitom právě v nich jde nejvíc o masový rozvoj šachu…

Je praktické, když na sebe čekají hráči po rychleji dohraných partií až 6 hodin? Láká to dnešní mladou generaci být v takovém týmu? Prospívá to mladým manželstvím? Ti, kteří přemýšlejí o procentu lidí, kteří u šachu zůstávají ve vztahu k tomu, kolik jich pro šachy vychovali, musí být nutně zklamáni. Jednou z vážných příčin je totiž nesmyslně dlouhý čas na partie, který vyhovuje možná těm, kteří šachu propadli, nikoli však těm, kteří chtějí hrát pro radost. A nejnižší soutěže v šachu musí být hrány pro radost, jinak jsou vlastně tím, co velké množství mladých lidí od šachu odrazuje.

Slováci mají již řadu OPEN turnajů o národní ELO na 1 hodinu. V Čechách je takových turnajů poskrovnu. Přitom léto může být pro mnohé zábavnější, s více partiemi, s menšími ránami na duši po porážce, protože krátká "smrt krále" tolik nebolí.

Moudří funkcionáři Šachového svazu České republiky prosadili do klasifikačního řádu možnost klasifikovat na národní ELO partie hrané tempem 60 minut na partii pro každého hráče. Podmínky jsou tedy vytvořeny, ale jejich využití zatím nedokázal statisticky shrnout žádný český šachový časopis a pro masový rozvoj tak nevytváříme všude optimální podmínky.

Mladí lidé sami s takovým revolučním nápadem mezi staré kozáky nepřijdou, raději šachu zanechají. To nebolí nikoho, kdo nevidí dál než na šachovnici. Proto s návrhem přicházím po zralé úvaze padesátníka, který pamatuje i mnohé přerušované partie dohrávané o pár týdnů později, partie zasílané k odhadu a podobné překonané časy na rozmyšlenou. K nim se šach asi nikdy nevrátí a přitom v historii dalo vždy dost práce vžité byť dobou překonané praktiky změnit.

Jistě se najdou lidé, kterým žádné tempo nestačí. Ale těm nebude stačit ani prodloužení času na rozmyšlenou. Připusťme, že ten, kdo chce hrát šachy opravdu dobře, pronikne na vyšší úroveň, kde bude i delší tempo. A pro rekreační hráče by jistě 2-4 hodiny šachu v neděli stačily. To by se dal stihnout i dobrý nedělní oběd, co říkáte?

Jiří Daniel, Panda Rychnov nad Kněžnou