V Janských Lázních Jánský jen krok od medaile (10.05.2011)

Letošní open komentuje jediný účastník z našeho oddílu.

Byl jsem požádán, abych sdělil své dojmy z krajského openu v Janských Lázních. Co k tomu říci? Vše probíhalo jako v jiných letech, organizace turnaje i souvisejících činností dokonalá. Sem řadím nejen turnaje ve Fišerkách a blesku, ale i ubytování a stravu včetně ceny.

K mému vlastnímu výkonu bych řekl "střídavě jasno". V prvním kole jsem s černými ve skandinávské po hrubce soupeře vyhrál celkem bez větších potíží. Ve druhém kole si proti mně sedl asi 10letý Wagner z Hradce Králové, odehráli jsme kolem 12 tahů a soupeř mi nabídl figuru, prostě s ní neuhnul a tak jsem si říkal, no dobře, nějak to dohraju. Ale pak jsem si všiml, že stojím podezřele až špatně a začali jsme bojovat. Prostě jsem v těchto chvílích ještě nevěděl, že hraji proti přeborníkovi republiky do 10 let. Hráli jsme dlouho a stále jsem se bránil. Postupně se ale měnily figurky a materiální převaha byla stále zřetelnější, takže jsem nakonec zase vyhrál a divil jsem se, proč mi kde kdo blahopřeje.

Měl jsem tedy dva body a hrál jsem s Innemanem. Opět s černými a opět Skandinávii. Hráli jsme velmi dlouho, o vývoji partie asi řekne více vlastní partie.

A pak se tahalo ještě asi 20 tahů, než se s tím soupeř smířil. Svůj výkon bych nehodnotil dobře, jak z průběhu plyne. Dalším soupeřem byl Michel, hrála se sicilská poněkud nepravidelně, protože jsem se chtěl vyhnout variantám, které zná asi soupeř lépe než já. Pak se opakovaly tahy, asi zase bude lepší partie než výklady. Pouze v závěrečné pozici jsem neviděl tah e5, který vše řešil a asi bych bez problémů vyhrál. No ale neviděl jsem, a tak jsem měl v polovině turnaje 3,5 bodu.

Dalším soupeřem byl Haderka, loňský vítěz a první nasazený. Hráli jsme spíše pozičně a po cca 25 tazích jsme se dohodli na remíze. Stál jsem zřejmě hůř a tak jsem byl spokojen.

Pak mi nalosovali rychnovského Pallu, hráli jsme sicilskou. Příliš jsem se necítil, a když mi nabídl ve 20. tahu remis, tak jsem ji vzal. Měli jsme tedy za sebou 6 kol a měl jsem 4.5 bodu, což mi dávalo šanci na přední místa a slíbil jsem si, že remízy přestanu brát.

V sedmém kole jsem nastoupil s černými proti hradeckému Vochozkovi. Hrála se jakási dámská nepravidelná, v horší pozici jsem ztratil kvalitu a vypadalo to na rychlou prohru. Zalovil jsem ale v kalných vodách pozice a vymyslel mat, který soupeř asi opravdu viděl, až když byl jednotahový. Předchozí tahy mohl hrát lépe a nebylo by to tak jednoduché.

No a tak jsem se propracoval do posledního kola, kde jsem snad už tradičně potkal Zdeňka Hejzlara. Nemohl mi odpustit moji výhru z loňska a tak jsme bojovali dlouho a na krev. Tahal i ploché remizy v koncovce, až jsem to pokazil a prohrál. Celkem jsem tedy uhrál čtvrté místo a jsem spokojen. O vyrovnanosti soutěže svědčí i to, že pokud bych poslední partii alespoň zremizoval, stal bych se vítězem soutěže. Ale to bych toho musel umět trochu více.

No a to je asi vše. I z partií je vidět, že to nebylo nic moc kvalitního, ale byl to příjemný týden v Krkonoších.

Autor: Pavel Jánský

Fotogalerie: Jarda Šmíd  a Jičínský šach
Další články: Mirek Martinovský  a Martin Vacek