KS 10. kolo: Co jsme v úvodu promarnili, na konci se už dohonit nedalo (03.03.2013)

Spartak Rychnov nad Kněžnou - Jiskra Česká Skalice 6 : 2.

Tenhle zápas pro nás začal už v minulém kole hned při odjezdu z Náchoda, protože se začali hráči omlouvat jeden za druhým. K tomu se přidaly i neplánované absence, takže sestavu jsme dali dohromady až koncem týdne a hráli všichni, kdo mohli. Spartak Rychnov patří k našim nejčastějším soupeřům, cestou na zápas jsme tipovali, které družstvo bude mít vyšší věkový průměr. Detailně se mi to počítat nechce, ale je pravda, že nám to kazí "teprve" třicetilelý mladík Martin Lesk, takže asi těsně vyhráli domácí.

Potíže s nominací se naštěstí nepromítly do docházky, s dostatečnou rezervou jsme se sešli ve Skalici před knihovnou a vyrazili na letošní nejdelší cestu - celých 41 km, jinak ti nejvzdálenější cestovali k nám, Kostelec nad Orlicí to čeká příště. Domluvený začátek byl na půl desátou na přání domácích, nám to nevadilo. Asi vědí, proč, zřejmě se jim nechce brzy vstávat, my jsme ve čtvrt na deset stáli před domem zahrádkářů a zkoušeli zamčené dveře. Společně s námi tam postával jeden neznámý pán, chvíli jsme se dohadovali, zda to náhodou není nějaká nová posila rychnováků, ale ukázalo se, že pán je kaktusář a čeká na schůzku jejich klubu. Asi jsou dochvilní stejně jako šachisté, protože i oni měli začít ve stejném čase jako my a nebylo je nikde vidět. Najednou se ale zpoza rohu vynořila silná sestava známých tváří a za chvíli jsme seděli u šachovnic. Málem došlo k nedopatření, domácí kapitán Rosťa Palla přečetl sestavy, což Vojta Krupička s klidem ignoroval a sedl si za čtvrtý stůl proti Borisovi. Oba spořádaně vyplnili hlavičku partiáře, naštěstí se těsně před zahájením přihnal poslední domácí hráč Cvejn, Krupičku vykázal do patřičných mezí a zaujal jeho místo. Pak se chvilku řečnilo o všem možném, protože se všichni známe nejméně třicet let, postupně to ale utichlo a boj začal. A od začátku byli domácí lepší, dneska jsme jim moc práce nedali, body zůstaly v Rychnově naprosto zaslouženě. Dvě partie jsme zkazili a pak už to bylo jenom o výsledku, jestli dostaneme nařezáno nebo to aspoň opticky trochu vylepšíme. Povedlo se to, výprask z toho nebyl, ale taky žádná sláva.

Ač jsem první chybu udělal já, přepočítal jsem se v kombinacích a odevzdal pěšáka zadarmo a počítal jsem, jak nejlépe zachránit co se dá a urvat aspoň tu půlku, když už jsem to tak pokazil, partii vzdával jako první můj soused Pavel. Ten dostal nabídku remízy už v pátém tahu, ale odmítl se slovy "co bych tady potom dělal". Kdyby věděl, co se bude dít dál, určitě by ji rád vzal, jenže kdyby ... Je faktem, že asi sehrál jednu z nejkratších her své kariéry. Známá poučka říká "Jánský nerad mění dámy", proto i tentokrát ji místo výměny převedl rádoby aktivně na královské křídlo. Sama o sobě by to byla dobrá idea, bohužel přitom přehlédl, že černý svou dámu zaktivní tak šikovně, že si Pavel mohl vybrat, jestli si nechá dát mat nebo odevzdá střelce zadarmo a bude se ještě chvíli trápit. Vyřešil to jednoduše a asi tím nejrozumnějším způsobem - vzdal to. 0 : 1.

Za chvíli jsem ho stejným způsobem napodobil já. Říkal jsem si, že i bez jednoho pěšáka se dá hrát a pokoušel jsem se najít nějakou protihru, ale marně, bílý si mě rozebral jak stavebnici. Na chvíli jsem zůstal koukat, když obětoval kvalitu, nejdřív jsem si říkal, co si od toho slibuje, ale bylo to jasné, šlo to do matu. Pavel Krejcar byl spokojený, protože má bod a ještě dostane doma pochvalu za včasný příchod k nedělnímu obědu, no a já, já jsem mohl jen zpytovat svědomí a přát si, aby zbytek týmu předvedl něco lepšího. 0 : 2.

V dalších partiích už to bylo přece o něco lepší. Boris sice stál v koncovce viditelně hůř a byl to on, kdo bojoval o remízu, ale zabránil bílému králi ve vniknutí do černé pozice, vytempovat se nenechal a soupeř nakonec sám nabídl remízu. O celý bod mohl usilovat jedině za cenu oběti střelce za nějaké ty černé pěšce a pak se pokusit o nástup vlastních piónků. Vůbec se nedivím, že se mu do toho nechtělo, to se nedalo normálně spočítat. ½ : 2½.

Ani v další skončené partii (8. šachovnice) jsme na výhru nestáli, vyrovnané to bylo od začátku do konce, postupně se měnil materiál, až zbyli jen pěšci. Bezprostředně po partii to vypadalo, že černý udělal chybu, když vyměnil poslední figury, jeho jezdec se zdál být lepší než bílý střelec, ale jestli se to dalo vyhrát, to by nám musel říct David Navara nebo jiný znalec podobných koncovek - 1 : 3.

No a za chvíli jsme měli na kontě další dvě nuly, v těsném sledu prohráli oba Jirkové. Jako první to byl Novák na 5. stole, který byl prostě přehrán aktivnějšími černými figurami. Černý vymyslel pěkný útok, neprve obětoval kvalitu, aby ji vzápětí získal zpátky a k tomu pěšáka. Bílý král se ještě navíc dostal do nepříjemného průvanu, nějaký ten mat visel ve vzduchu a dalo se předpokládat, že to nedopadne dobře. Jirka za chvíli odevzdal dalšího pěšce po odtažném šachu, u partie jsem to hodnotil jako zbytečnou chybu, ale teď v klidu vidím, že se v podstatě nic jiného dělat nedalo a prohrané to bylo tak jako tak, jen trochu jiným způsobem. Nakonec padli další bílí pěšci, ale to už bylo jen protahování nevyhnutelného a jasného konce - 1 : 4.

Druhý Jirka v naší sestavě, Kubec, to zřejmě hrál moc optimisticky, vyrazil pěšci na královském křídle, tím svého monarchu nepříjemně oslabil a nakonec se to ukázalo jako rozhodující. Bílý si připravil útok, otevřel střed šachovnice a Jirka dost dobře nemohl zabránit ztrátě materiálu kvůli matovým hrozbám. Pokusil se ještě o zoufalý protiútok obětí střelců, ale to nemohlo soupeře zaskočit. Odmítl nabízené dary, sebral si radši dámu a pak teprve jednoho ze střelců k tomu a bylo po boji. Černé figury smutně stály kolem svého krále a čekaly na poslední úder, Jirka proto podal ruku a ukončil trápení - 1 : 5.

Na rodině Leskových zůstalo rozhodnutí, jestli pojedem domů s výpraskem nebo zápas dostane pro nás nějaký přijatelnější rozměr. Obě partie se mi zdály lepší pro nás, říkal jsem si v duchu, že porážka 3:5 by nebyla špatným výsledkem, ale dopadlo to jen napůl.

Nejdřív zakončil Lesk starší, otec Břetislav. Bílý vyrazil do hodně optimistického útoku na dámském křídle, nebyl ale dobře připraven a musel odevzdat figuru, pokud by nechtěl přijít ještě o dámu. Břeťa sice s figurou k dobru přešel spíš do obrany a nechal dál hrát bílého, podařilo se mu ale postupně zjednodušit materiál a zvládnout koncovku, i když bílí pěšci působili dost mohutně a stačilo by malé zaváhání, aby se černý král dost do matu nebo přinejlepším skončil ve věčném šachu. Dopadlo to dobře, Břeťa našel ty správné tahy a úspěšně zakončil - 2 : 5.

Škoda, že ho nenapodobil Lesk mladší, synek Martin. Ten zahájil pěkným útokem na královském křídle a zdálo se, že by mohl rychle ohrozit černého krále ve středu šachovnice, dřív než se dostane k rošádě. Jenže pak nějak ztratil nit, začal přehazovat těžké figury z jednoho sloupce na druhý a černý toho využil k protiútoku. Nejdřív zahrozil postupem pěšců proti velké rošádě, pak otevřel centrum a začal sám ohrožovat bílého krále. Martin vynuceně ztrácel figuru, pokusil tedy se zinscenovat jakýsi vlastní pokus o útok na krále, ale nebylo tam nic, čím by se partie dala zachránit. 2 : 6.

Vizibla Roman Kotyza Bohumil Krejcar Pavel Cvejn Jaroslav Krupička Vojtěch Palla Rostislav Plachetka Milan Ruffer Václav

1963 1929 1798 1755 1863 1740 1660 1662

1 : 0 1 : 0 1 : 0 1 : 0 ½ : ½ 1 : 0 0 : 1 ½ : ½

Kubec Jiří Jánský Pavel Velecký Vladimír Novák Jiří Šroll Boris Lesk Martin Lesk Břetislav Čechovič Petr

1825 1831 1859 1624 1780 1748 1547 1568