KS 8. kolo: Čekali jsme těžší zápas, ale nějak mimořádně se nám dařilo (16.02.2014) Jiskra Česká Skalice - PŠ TJ Náchod C 5,5 : 2,5.
Kdyby se spočítaly vzájemné zápasy, byl by Náchod určitě naším nejčastějším soupeřem. Všichni už se všemi hráli, málokdo ještě může něčím překvapit. No, měli jsme před zápasem dost velké obavy, naše jednička Tomáš ohlásila absenci, protože si užívá sněhu někde na horách, a to je citelné oslabení, naštěstí všichni ostatní ze základu byli k dispozici. Hosté na tom byli o něco líp, protože i oni postavili s jedinou výjimkou to nejsilnější, co pravidla umožňují, ale náhradníka měli až na posledním stole. Takže favority jsme my určitě nebyli, když se vezmou v úvahu ela, kromě toho posledního stolu jsme všude byli slabší, někde i dost výrazně.
Poslední dvě šachovnice skončily nejdřív, k jejich průběhu nemůžu celkem nic dodat, protože jsem je stačil sledovat hodně málo. Karel se tentokrát vyvaroval chyb při propočtu kombinací, vynutil pár výměn a a pak i koncovku s opakováním tahů, remíza asi vyhovovala oběma aktérům - ½ : ½. Martinovu partii jsem párkrát viděl a moc se mně to nelíbilo. Brzo přišel o možnost rošády, jeho těžké figury stály na základní řadě, zatímco ty bílé stály sešikované v útoku na volném sloupci a nevypadalo to moc nadějně. Páťa se taky snažil rozhodnout razantním nástupem na slabého krále, ale špatně odhadl, jak se pozice otevře a že jeho král bude mít taky problémy. Navíc to podtrhl dobráním otráveného jezdce, po kterém přišlo buch-buch a byl tam nekrytelný mat uprostřed šachovnice. Bílý má o figuru víc, všechny jeho figury stojí kolem krále a přece to není nic platné, ani jedna mu nedokáže pomoci. Jdeme do vedení - 1½ : ½. Pak došlo na další remízu na prvním stole. Nemůžu říct, že bych některých tahům tak úplně rozuměl, ale zřejmě proto taky nehraju na první šachovnici. Postupně se něco poměnilo, žádná ze stran nezískala výhodu a s remízou oba bez problémů souhlasili - 2 : 1. Zvýšit náskok se povedlo mně. Celkem jsem tak nějak předpokládal, co bude Petr hrát, ale stejně jsem dle svého nedobrého zvyku od začátku bránil. Že tam mám jediné tahy, abych nedostal mat ještě v zahájení, to jsem viděl a čekal jsem, co se bude dít. Petr se do mě pustil ostře, ale nevím, jestli ten útok nemohl nějak zesílit, protože v rozhodujících chvílích nějak ztratil aktivitu, nechal mě rozehrát těžké figury a obsadit volné sloupce. Výměny dam a věží už znamenaly výhodu pro mě, získal jsem k tomu dva pěšáky a Petr to vzdal, řekl bych, že zbytečně brzo. Jasně, teoreticky to určitě bylo vyhrané, ale prakticky se to vždycky dalo zkazit. No, nezlobil jsem se na něj - 3 : 1. Vejcem dne se stal Jirka Kubec. Hrál to moc pěkně, jenže doplatil na svou častou bolest - nestačí vyhrát normálně, je potřeba vyhrát "krásně", nejlíp matem. Tak ho začal hledat, místo aby to zjednodušil a přešel do vyhrané koncovky, začal kombinovat tak skvěle, až si do matu zalezl sám. Pak už bylo na výčitky svědomí samozřejmě pozdě. Tuhle partii jsme považovali (předčasně) za tutový bod pro nás. 3 : 2. Ze zdánlivě rozhodnutého zápasu se začalo rýsovat pěkné drama, Honza Kuneš stál hodně nejasně, moc pěkně to nevypadalo, Pavel byl pod tlakem a čekali jsme spíš nulu, Pepa to měl taky nejasné a jeho partie mohla skončit jakkoliv. Žádné optimistické vyhlídky, ale brzo se to začalo lámat v náš prospěch. Pepa získal figuru, když se David přepočítal v jednoduché kombinaci, kdy tam viděl zisk pěšce a možná i kvality. I Pavel nakonec udržel remízu, ale bylo to s pomocí soupeře, který dostal pěšáka až na sedmou řadu, jenže zapomněl na obranu a nechal svého krále zcela na pospas černým figurám. Pavel zakombinoval a vyčaroval věčný šach. Ota tomu sice mohl zabránit a asi by vyhrál, jenže to prostě neviděl, i to se někdy stane. Důležitá půlka - 3½ : 2½. O vítězství rozhodl Pepa. Se střelcem navíc to mělo být vyhrané, šlo jen o to, jestli se to bílému nepodaří nějak zavřít. Pepa ale zvolil správný plán, vytempoval bílého krále a a tím svým se dostal na nekryté bílé pěšce - rozhodnuto. 4½ : 2½. Vítěznou tečku za zápasem udělal Honza Kuneš, konečně si zahrál černými a byl spokojen. Jednu chvíli sice nevypadal moc nadějně, věž na a5 zabloudila dost podivně a ostatní figury nestály moc ideálně, bílý svými věžemi obsadil jediný volný sloupec. Jenže se to pak začalo nějak obracet, Honza pomalu vylepšoval postavení, bílému navíc rychle ubýval čas a začal dělat slabší tahy, až skončil s nulou na hodinách, ale stejně už v prohrané pozici. Hotovo - 5½ : 2½.
|
Petr Plodek (1915) - Jiří Bednář (1955)
| ||||||
|
Josef Pinkava (1895) - Jan Kuneš (1885)
| ||||||
|
Jiří Kubec (1705) - Jan Novotný (1967)
| ||||||
|
Otto Nývlt (1990) - Pavel Jánský (1821)
| ||||||
|
Vladimír Velecký (1835) - Petr Dusbaba (1842)
| ||||||
|
David Hepnar (1813) - Josef Havrda (1756)
| ||||||
|
Karel Křeček (1569) - Milan Burdilák (1754)
| ||||||
|
Patrik Vágner (1739) - Martin Lesk (1752)
|
Autor: Vladimír Velecký