KS 9. kolo: To jsme se zase jednou předvedli (02.03.2014)

DDM Kostelec nad Orlicí - Jiskra Česká Skalice 5 : 3.

Když to teď s odstupem hodnotím, říkám si, že vlastně můžeme být rádi za dobrý výsledek. Dokonce se zdálo jednu chvíli, že si snad odvezeme bod za celkovou remízu, ale sen trval jen krátce a probuzení bylo nepěkné. V průběhu zápasu to spíš vypadalo, že se nehraje klasický zápas domácí - hosté, ale že je v místnosti šestnáct domácích, protože my jsme se snažili co se dalo, aby všechny body zůstaly doma. A opravdu se nám to povedlo.

Ona už příprava na zápas se táhla ve znamení nejrůznějších potíží a smůly. Byli jsme dohodnuti, že jedno auto beru já a s Honzou naložíme dva další hráče ve Skalici. Jenže v týdnu jsem zjistil (lépe řečeno manželka), že auto sice jezdí hezky, ale nejde odemknout kufr. Vada dosti podstatná, kdybychom nedej bože píchli, znamenalo by to nejspíš sednout na pankejt a čekat na odtahovku, protože rezervu bychom z kufru těžko dostávali. Tahle věc se mně už jednou stala, tenkrát pomohlo odpojení baterie na půl hodiny a zámek si dal říct, tentokrát nepomohlo nic. Nevadí, Honza může vzít svoje auto.
V sobotu v osm večer volá Tomík Mádr, že je v Praze a přijede rovnou do Kostelce na zápas, za deset minut devět má být autobus na kosteleckém náměstí. Posílám mailem mapku, kudy do hrací místnosti a ještě se domlouváme, že na něj pro jistotu počkáme u autobusu. Kapitán Pavel mu prý nebere telefon, tak to vyřizuje přeze mě. OK, není problém.
V neděli ráno se scházíme u Honzova auta a ejhle! Honza nemůže najít klíče, přestože s tím autem přijel před deseti minutami z garáže. Chvilku se šacuje, pak jde domů hledat náhradní - úspěšně, zpoždění je nepatrné. Cestou do Skalice se těším, jak budou ostatní koukat a čekat na Mádříka a já se vytasím s novými informacemi. Přijeli jsme na sraziště a jako puk koukám já - čeká tam šest lidí, včetně Martina Leska, který vůbec neměl jet. Tomáš prý před chvílí volal z Prahy, že mu ujel autobus a že se tedy opravdu nedostaví, takže bylo nutno neplánovaně povolat náhradníka. Klasicky to znamená, že všichni, kteří už měli zápas v hlavě a přemýšleli, kterou variantu zahájení zvolit, najednou zjistili, že budou mít barvy opačné. Já jako obyčejně černé, v této sezóně teprve posedmé z devíti zápasů.

Přes to všechno jsme pět minut před začátkem na místě, mám dojem, že domácích tam všech osm určitě ještě nebylo, ale během okamžiku je hrací místnost plná a začíná se hrát. Jestli se ovšem našemu představení dá vůbec takhle říkat.

Nevím, jak dlouho se hrálo, pár minut, víc to být nemohlo, koukám, Pavel vedle mě si nechal dát vidle už v osmém tahu, ztrácí kvalitu a pozice je v troskách, král v centru bez možnosti rošády. Nic pěkného na úvod, ale to je jen začátek.

První, kdo vzdává a podepisuje partiář, není Pavel, který bojuje o holý život, ale o židli vedle sedící Jirka Kubec. Ten vydržel jen do 13. tahu. Nevím, jaké tam zkoušel kombinace a čeho chtěl dosáhnout, nicméně výsledkem je černá dáma, zavřená mezi tři bílé figury. Jiřík se ještě mohl vykoupit její výměnou (= obětí) za střelce, ale i on sám, věčný optimista, uznal, že by se jen trápil. To tedy byla rychlovka - 0 : 1.

Pavel po tom hrozném zahájení - přitom to byla skandinávská, kterou má obehranou v tisíci partií - vydržel celých dvaapadesát tahů, končil jako druhý a bohužel i on vyšel naprázdno. Nemám čas ani chuť to nějak do hloubky rozebírat, ale myslel jsem si, že by to mohl udržet, protože se mu povedlo získat za ztracenou kvalitu dvě lehké figury. Zdálo se mně, že by se mu mohl podařit úklid krále do bezpečí s vhodnou podporou vlastních figur, ale pak se to nějak moc otevřelo a bylo po nadějích. Jak se otevřely volné sloupce, šlo to rychle do matu - 0 : 2.

V rychlém sledu se končilo na prvních dvou stolech, chvíli jsem se ani nemohl dopátrat toho, kdo byl rychlejší. Prý Honza, který skončil remízou opakováním tahů. Cestou domů mi kladl na srdce, ať v žádném případě nepíšu, že stál na výhru, prý tam nic nebylo. Tak to tedy říkám podle něj, ale já jsem si stejně jednu chvíli myslel, že by to možná vyhrát mohl. S nulou už neprohrajeme, aspoň malá útěcha - ½ : 2½.

Nějaké šance na úspěch jsme získali vzápětí, Petr se nenechal zaskočit neplánovanou změnou barev a ukázal, že i on by byl dobrým hráčem na 1. šachovnici. Od začátku byl aktivnější, získal pěšce a bez problémů přešel do jednoduše vyhrané koncovky. Pěkný výkon, který bohužel nikdo jiný z našeho týmu nenapodobil. - 1½ : 2½.

Další, koho jsem už opovažoval za téměř vyhraného, byl Pepa Šretr. Krytý postouplý pěšec na d6 měl být tím faktorem, který rozhodne, jenže partie přešla do koncovky nestejných střelců a bylo hotovo. Zavřená pozice, kterou nešlo vyhrát ani za jednu stranu. Dělba bodu přibližuje domácí k celkovému úspěchu, ale ještě stále máme nějaké šance. 2 : 3.

Zbývají tři poslední partie, rozhodující pro celkový výsledek se zdá být ta moje, která může skončit jakkoliv. Karel vypadá, že stojí minimálně vyrovnaně, spíš jsme to hodnotili, že stojí o něco líp, problém bude mít zřejmě s časem, ale počítali jsme, že aspoň remízu by mohl udržet. Martinovi se podařilo získat ve věžovce pěšáka, krále měl pěkně aktivního a počítali jsme, že to je bod pro nás a tedy by z toho mohla být i zápasová remíza. Kdo by to čekal po takovém úvodu.

Pak jsem skončil já, docela zajímavá partie, v zahájení jsem si říkal, že mám výhodu po rychlé výměně dam, ale asi jsem to zase hrál nějak podivně, protože se mi to líbilo míň a míň a začínal jsem být dost pasivní. Řekl bych, že bílý taky nevyužil všechny šance, které měl a že mi mohl asi zatopit daleko víc. Povedlo si mi připravit ho o nebezpečnou dvojici střelců, skoro jsem si začínal myslet na hru na výhru, ale po hromadných výměnách materiálu už zbylo moc málo na to, aby někdo získal do koncovky výhodu - 2½ : 3½.

Moje remíza nic nerozhodla, stále jsme čekali, že jeden a půl bodu máme na stole, ale za chvíli už to pravda nebyla. Karel ztrácel půdu pod nohama, král se dostal do matového ohrožení. Největší nadějí na záchranu by asi bylo pustit pěšce a snažit se o udržení koncovky tří spojených pěšců proti čtyřem, ale na to už Karel neměl dost času. Bylo to drama, když jsme nad ním stáli a sledovali, jak na hodinách zbývá 6... 5 ... 4 ... 3 ... 2 ... 1 ... a 0! Viděli to všichni kromě Karla, je po zápase. Rozhodnuto. 2½ : 4½.

Ani Martin nedokázal naplnit to, co jsme si od něj v průběhu partie slibovali. Pěšáka navíc měl po celou koncovku, ale uplatnit k výhře ho nedokázal, mrzet ho to zase tolik nemusí, o ničem jeho remíza nerozhodla. Je konec - prohráváme 3 : 5.

Domů se vracíme za nádherného jarního počasí, to by se pane jelo na kole. A že jsme dneska byli v nějakém divném útlumu, svědčí i to, že cestou k autům Pavel na můj dotaz zjistil, že nemáme zápis o utkání, dokonce ho zapomněl i podepsat, jak jsme rychle vypadli. Ale domácím to zřejmě příliš vadit nemusí, jejich úspěch byl zasloužený a my ho zpochybňovat nebudeme. No a Honza samozřejmě klíče našel, celou dobu byly v kufru auta zapadlé v bundě.

Příště máme volný los, za pět týdnů přivítáme hradeckou Slávii v posledním zápase letošního ročníku.

Chmelař Vítězslav Matouš Lubomír Blažek Tomáš Dostálek Petr Malý Jan Beneš Jiří Labík Jaroslav Buločkin Martin

1794 1849 1849 1730 1611 1542 1602 1372

0 : 1 ½ : ½ 1 : 0 1 : 0 ½ : ½ 1 : 0 ½ : ½ ½ : ½

Plodek Petr Kuneš Jan Kubec Jiří Jánský Pavel Velecký Vladimír Křeček Karel Lesk Martin Šretr Josef

1915 1885 1705 1821 1835 1569 1752 1752