KS 4. kolo: Hrůza, děs a běs (14.12.2014)

TJ Červený Kostelec - Jiskra Česká Skalice 4 : 4.

To byl zase jednou výkon z kategorie strašidelných. Pavel, Karel a hlavně já jsem dělali všechno možné pro to, aby domácí neodešli s prázdnou. Chyběly nám sice dva přední hráči, ale i bez nich byl soupeř k poražení a nebýt řady tragických chyb, musely být všechny body u nás. Takhle je z toho jen hubená remíza.

Hráli jsme tradičně v sokolovně, ale netradičně na malém sále, kde se asi běžně provozují jiné sporty. Ještě pět minut před začátkem nebyl v místnosti žádný stůl, ke cti domácím je třeba přiznat, že už zřejmě mají zkušenosti, protože během krátké chvíle stály stoly i šachovnice na nich. Zádrhel nastal s hodinami, jednak mají domácí různé typy a jednak mezi nimi nebyl nikdo, kdo by je dokázal v rozumném čase správně nastavit. Spojenými silami se nám to nějak povedlo, role rozhodčího se nezištně ujal Pavel a s mírným zpožděním (asi, od té doby, co se nesmějí nosit mobily :-), ztratil jsem přehled o čase) se mohlo začít.

Stejně jako v minulém zápase jsme šli do rychlého vedení, Boris nastoupil poprvé v sezóně a úspěšně. Konečné pozici nerozumím, partiář je čitelný, ale výhru za černého nevidím. Stojí sice líp, to je pravda, ale k bodu je daleko. Nezlobíme se, vedeme 1:0.

Srovnat skóre se domácím podařilo zásluhou Pavla. Koukal jsem na jeho partii a ze začátku se mi vůbec nelíbila, dáma dost překážela vývinu ostatních figur. Postupně jsem si říkal, že to zase nevypadá tak špatně, když vtom přišel smrtící úder 13. Dc2 se ztrátou figury - nebo matem. Pak už to byl jen pokus o zázrak, minule to vyšlo a byla z toho aspoň půlka bodu, jenže zázraky se zase tak často nedějí. Vyrovnáno - 1:1.

Podivuhodný výkon podal Martin Motloch. Ráno jsme na něj marně čekali před knihovnou, telefon nebral, vydali jsme se mu tedy naproti k bydlišti. Vzápětí volá, že se omlouvá a je už na náměstí. Mysleli jsme si, že jsme ho někde minuli, až v průběhu dne Martin přiznal, že doma bychom ho hledali marně, protože celou noc s předstihem slavil dnešní narozeniny a na zápas šel rovnou z putyky. Remíza, kterou vybojoval, je za těchto okolností obzvlášť cenná a zasloužená, to musí každý uznat. A samozřejmě gratulujeme. - 1½:1½.

I další partie skončila nerozhodně, mysleli jsme, že by Pepa na posledním stole mohl vyhrát, nám přihlížejícím se na rozdíl od něj pozice dlouho líbila, ale Pepa se na výhru necítil, čas mu ubýval a dal tak přednost jistotě - stále srovnáno - 2:2.

V tuhle chvíli sice nerozhodně, ale líp vypadáme jednoznačně my. Jirka Kubec má mohutný útok, Karel a já stojíme líp, u Martina Leska je partie přes oboustrannou velkou spotřebu času pořád ještě v zahájení. Zdá se, že bychom mohli zapsat úspěšný výsledek.

Bohužel vzápětí předvedl své časté zatmění mysli Karel. Během pár tahů dokázel přejít z vyrovnaného, spíš lepšího postavení do naprosto zdechlé pěšcové koncovky. Úplně zadarmo odevzdal jednoho pěšce a pak už si s ním černý snadno poradil, když si Karel nechal navíc netakticky a zbytečně vyměnit poslední figuru. Být na šachovnici jezdec na každé straně, mohlo se stát ještě ledacos. Prohráváme 2:3, ale pořád ještě si věříme na plný zisk.

Jirka Kubec je zkrátka ve formě, jinak se to nedá říct. Dneska zase předvedl perfektní výkon, od začátku se zaměřil na černého krále a taky ho dostal. Určitě to nebylo bez chyb, velmistři by možná omdlévali, ale pro nás přihlížející to byl supervýkon jako z učebnice. Otevření sloupců před králem, soustředění figur, obět pěšce za matový útok, nic nechybělo. Opět vyrovnáno - 3:3.

Martin Lesk společně se soupeřem přešli pozvolna do střední hry, čas ubýval oběma, Martin byl na tom ovšem o pěkných pár minut líp, které by se v závěru mohly hodit a rozhodnout. Tady jsme to ovšem těžce prokaučovali. Protože moje partie vypadala jako jasná výhra pro nás, dostal Martin pokyn od kapitána, ať nabídne remízu, která nám bude stačit na celkové vítězství. Škoda, Martin chtěl v partii pokračovat, věřil si, ale remízu vzal. Že se nemá dělat účet bez hostinského, to se ukázalo vzápětí, kdy jsem předvedl něco neskutečného... 3½:3½.

Vyhrát partii, to je něco, co zřejmě už dávno neumím, ani kdybych měl dvě dámy navíc. Jednu remízovou nabídku jsem odmítl už dřív, kdy ještě byl zápas nejasný. Postupně jsem vyměnil většinu figur, nechal jsem si jen dámu a nádhernou dvojici střelců, získal jsem krásného volného pěšce, pak ještě figuru a všechno málo. Bílý zkusil zinscenovat poslední zoufalý pokus - matový útok a já jsem se nechal nachytat jako začátečník. Místo abych v klidu pokryl jedinou hrozbu (35. ... De7 a je hotovo, bílý nemá celkem co hrát), vůbec jsem ten tah neviděl a chtěl se bránit přes Dc1 s případným věčným šachem. Bílý mi i přesto ještě pomohl, když zahrál 37. Kh1 místo Kg1, ale ani to nestačilo, nedokázal jsem spočítat, jestli po 37. ... Dxf2 uteču z matu a tak jsem radši opakoval tahy. Hrůza. Bohužel nemáme v oddíle žádnou mládež, je asi nejvyšší čas, abych se zapsal mezi náhradníky a pustil ke hře někoho lepšího. 4:4.

Kuru Martin Klázar Václav Mata Michal Jungwirth Stanislav Vacek Jaroslav Hojný Zdeněk Vít Jaroslav Petera Milan

1874 1669 1656 1651 1671 1469 1000 1352

1 : 0 ½ : ½ ½ : ½ 0 : 1 ½ : ½ 1 : 0 0 : 1 ½ : ½

Jánský Pavel Lesk Martin Velecký Vladimír Kubec Jiří Motloch Martin Křeček Karel Šroll Boris Šretr Josef

1822 1732 1784 1710 1565 1554 1761 1704