KS 11. kolo: Pěkný závěr roku, lepší než předvedená hra (21.12.2014) Jiskra Česká Skalice - PŠ TJ Náchod C 6 : 2. Je devět hodin, my vzorně připravení v hrací místnosti, hosté nikde. Je deset minut po deváté, hosté pořád nikde. Někdo nesměle vznáší dotaz, jestli se opravdu hraje od devíti, Pavel suverénně odpovídá, že samozřejmě, nemá žádné jiné informace. Nedá mi to, po chvíli kouknu do rozpisu a vida, obě náchodská družstva mají začátky doma i venku až od desíti. Hodimu času využil každý podle svého, Jirka Kubec přesvědčoval Pavla, jak byla jeho koncovka v Jaroměři s Romanem Kudrem jasně vyhraná - jak taky jinak, podle Jirky je vždycky vyhraná, ale tentokrát měl asi pravdu. Na desátou jsou náchodští - a novoměsští, odkud přijelo jedno plně obsazené auto - na místě a bez dlouhých řečí se jde na věc. Atmosféra přímo vánoční, na náměstí se konal adventní trh a celý den nám odtamtud vyhrávali jednu koledu za druhou. Někomu to vadilo víc, někomu míň, ale ovlivnit jsme to nemohli a podmínky byly pro všechny stejné.
Jirka Kubec, to je naše letošní hvězda. Do soupeřky se pustil tvrdě od prvního tahu a dosavadní výbornou bilanci (3,5 ze 4) záhy vylepšil o celý bod. To byl útok! Hodně z nás sledovalo jeho partii s větším zaujetím než svou vlastní. Vedeme 1:0. Náskok jsem sice nezvýšil, ale ani nesnížil, s Pepou Kánským jsem se rozešel smírně, nejdřív jsem remízu nabídl já, byl jsem odmítnut, ale po dvou tazích přišel se stejným návrhem Pepík. Doma při přehrávání partie do počítače hlásí program div ne výhru pro černého, ale to by na mém místě musel být jiný útočník - 1½:½. Po těchto dvou miniaturkách se hrálo delší dobu bez rozhodnutí, překvapivě končil jako další Martin na 3. stole, když pěknou kombinací získal figuru a výhodu dokázal uplatnit až do matového útoku. Na hodinách měl v tu chvíli jen pár minut, takže je vidět, že důkladné přemýšlení od úvodních tahů se mu vyplatilo - 2½:½. Zdánlivě jasný zápas zdramatizoval Karel. Koncovka, do které směřoval, se nám přihlížejícím jevila jako velice dobrá. Bohužel jenom do té doby, než začal tápat a během krátké chvíle se z lepší pozice dostal do zcela prohrané. Ani to netrvalo moc dlouho - hosté snižují na 2½:1½.
Naštěstí jsme nepřipustili žádné drama a možný zvrat, než jsem stihl zapsat první naši prohru do zápisu, přišel z vedlejší místnosti usměvavý Pepa Šretr, kterému soupeř odevzdal zadarmo celou figuru a hned se vzdal - zvyšujeme na 3½:1½. O tom, že všechny body zůstanou u nás doma, rozhodl Tomáš na 1. šachovnici. Převahu získal od úvodních tahů, otevřený e-sloupec využil k přímému útoku na slabého černého krále, ale pak si to začal trochu komplikovat a chvíli mu trvalo, než vymyslel závěrečný útok - vítězíme, teď ještě se uvidí, kolik to nakonec bude, poslední dvě partie nevypadají pro nás uplně nejlíp, na dvojce je to naprosto nejasné, na sedmičce stojíme už delší dobu jasně na prohru. Zatím je stav 4½:1½. Na dvojce hrál Pavel svou obvyklou hru, málokdy se v jeho partii dokážu orientovat, ale vždycky oceňuju, jak dokáže najít pěkné a neotřelé tahy, které mě nikdy nenapadnou. Ze začátku jsem si myslel, že ho bude čekat dost obtížná obrana a bude rád, když udrží aspoň remízu, ale postupně se jeho pozice vylepšovala každým tahem a o výhru usiloval on. V jednom okamžiku odmítl remízovou nabídku se slovy, že prohrát to zřejmě nemůže, tak proč by to ještě nezkusil. Zkusil, ale asi to nešlo, nestejní střelci si drželi své pozice a nepomohla ani přítomnost věží. Popartiová analýza zajímala všechny, ale výhru za černého tam nikdo neobjevil. Vedeme 5:2 a čekáme, až skončí naše trápení v poslední partii. I po těch desítkách let, které jsem u šachovnice prožil, jsou okamžiky, kdy se nestačím divit, co všechno se může stát. Břeťa byl první z nás, který udělal chybu a po neopatrném výletu věže ztratil kvalitu. Nicméně nepokládal tím partii za vyřízenou a hrál, jako by se nic nestalo. Je pravda, že se mu nepodařilo vymyslet nic, co by způsobilo zvrat, jedinou šancí byl ubývající čas soupeře a tím i možnost, že znervózní a chybu mu oplatí. Nakonec byl závěr téměř neuvěřitelný, černý získal místo kvality celou věž, ale dlouho nevěděl, jak takovou výhodu uplatnit. Nakonec něco vymyslel, ale v okamžiku, kdy dostal bílého krále do vazeb a získával druhou věž navíc, nechal si spadnout čas! Přitom nedlouho předtím jsem na jeho hodinách viděl asi čtyři minuty, což by mělo k úspěšnému výsledku bohatě stačit. Podle partiáře z toho byla nejdelší partie, asi posledních cca 5-6 tahů je nepřehratelných, nepodařilo se mi najít nic, co by dávalo nějaký smysl. Vítězíme vysoko 6:2, ale zásluha soupeře na tomto pěkném výsledku je hodně veliká.
|
Tomáš Mádr (1875) - Zdeněk Hejzlar (1822)
| ||||||
|
Milan Burdilák (1723) - Pavel Jánský (1822)
| ||||||
|
Martin Lesk (1732) - Ladislav Zástava (1674)
| ||||||
|
Josef Kánský (1813) - Vladimír Velecký (1784)
| ||||||
|
Jiří Kubec (1710) - Marta Drašnarová (1733)
| ||||||
|
Lukáš Drašnar (1323) - Karel Křeček (1554)
| ||||||
|
Břetislav Lesk (1560) - Pavel Drašnar (1658)
| ||||||
|
Zdeněk Král (1874) - Josef Šretr (1704)
|
Autor: Vladimír Velecký