Reportáž z jedné malé oslavy (06.02.2016)

Mirek Martinovský se stal čerstvým sedmdesátníkem.

Často na jaroměřském nábřeží potkávám staršího pána. Je pravda, trochu prošedivělý, přesto byste mu hádali tak maximálně šedesátku. Kráčí vždy svižným krokem a kromě nábřeží se s ním můžete setkat také na fotbalovém stadionu a mnoha dalších sportovních akcích ve městě.

Pokud jste ho snad podle tohoto stručného popisu nepoznali, vězte, že se jedná o známého jaroměřského šachistu Mirka Martinovského. A věřte nebo ne, oslavil v těchto dnech sedmdesátku. Záměrně nepíšu v plném zdraví, v našem věku už má nějaký ten neduh každý z nás, přesto vypadá pořád svěže a aktivity má stále na rozdávání. Že to nejsou jenom prázdné fráze, o tom vás snad přesvědčí následující řádky.

Oslavy jubilea byly zahájeny již v poslední lednovou sobotu, kdy přijal pozvání a do Jaroměře zásluhou Milana Borůvky a dalších kamarádů ze šachového oddílu přijel velmistr Robert Cvek, aby sehrál simultánku a jak bývá zvykem, povyprávěl o zajímavostech a dění ve „vyšších patrech“ šachového světa. Pro ty, kdo snad náhodou nevědí, jakou kariéru za sebou Robert má, je to aktuálně hráč z první desítky na našem žebříčku, účastník šachové olympiády, několikanásobný přeborník České republiky v družstvu 1. Novoborského ŠK a v neposlední míře také autor několika šachových knih.

V simultánce s časovou kontrolou 2x90 minut na partii nastoupilo proti velmistrovi devět hráčů z Jaroměře a okolí. A přestože Robert prohlásil, že chce vyhrát vše, nakonec své předsevzetí nesplnil, protože jediný, kdo jeho plány zhatil, byl jubilant Mirek, který se s favoritem rozešel smírně. Připsal si tak další úspěch do své bohaté šachové kariéry.

Druhé kolo oslav následovalo o týden později. Stejně jako před deseti lety, kdy se hrál turnaj v hospodě Na Rybníčku, i tentokrát se místo bujarých oslav hrály šachy, dějištěm však byla oddílová klubovna v sokolovně. Je pravdou, že výsledky nebyly to nejdůležitější, boje na šachovnicích byly prokládány přestávkami na důkladné občerstvení a konzumaci nějakého toho moku na počest oslavence, přesto nikdo nepřišel jen tak prohrát, hrálo se korektně, ale svědomitě a nikdo nikomu nedal body zadarmo.

Pozvání k účasti přijalo šestnáct šachistů ze širokého okolí, nejvzdálenějšími účastníky byli pánové Peníška a Jína z Liberce, nejstarším náchodský Zdeněk Hejzlar. Náhodný a nezasvěcený divák by sice snadno mohl nabýt dojmu, že si nějaký klub důchodců vyrazil na vycházku, protože většina příchozích už je opravdu jen na „zaslouženém odpočinku“, ale to je logické, Mirkovi kamarádi se s ním u šachovnice potkávají už nějakou tu desítku let.

Boje byly nelítostné, k vidění byly maty, časové tísně i chytání se za hlavu při hrubých chybách. Po sedmikolovém klání získal hlavní cenu Jarda Šmíd, předseda krajského šachového svazu, následován domácími zástupci Pavlem Prouzou a Honzou Kunešem. Ovšem nějakou tu drobnou cenu si stejně odnesli všichni účastníci. Že jubilanta nikdo nešetřil, o tom svědčí jeho „až“ osmé místo v konečném pořadí. To až je opravdu v uvozovkách, protože Mirek věnoval přípravě této povedené akce spoustu energie a ještě půl hodiny před začátkem jsem ho viděl z okna (jsme skoro sousedé), jak svým klasickým rychlým tempem nese krabici s pohoštěním z obchodu.

Co dodat na závěr? Oslava byla pěkná, ale to není zase tak důležité. To hlavní tady zatím ještě napsáno nebylo. Již několik desetiletí je Mirek duší jaroměřského oddílu, předsedou, dlouholetým kapitánem družstva v krajském přeboru. Dnes už přece jen má nějakou tu absenci, ale není to tak dávno, kdy měl za sebou asi třicet nepřetržitých sezón, ve kterých nevynechal jediný mistrovský zápas. Znáte ještě někoho jiného, kdo by se mohl pochlubit podobnou statistikou?

Ono se řekne, jsou to jen šachy. Ve své bohaté sportovní kariéře získal Mirek hodně přátel – v mládí byl prý i výborným fotbalistou -, i já mám v šachu už ledacos za sebou, ale nikdy jsem se nesetkal s člověkem, který by o něm nepěkně mluvil. Přestože byl a zůstává stále velkým jaroměřským patriotem, nikdy u něj tato vlastnost nepřevážila v zaslepenost a neobjektivitu. Vždy se choval jako pravý sportovec a právě přímost a čestnost za všech okolností je to, co si na něm nejvíc ceníme.

Mirku, už to zaznělo i při oslavě, děkujeme ti za to, že můžeme být tvými přáteli. A už teď se těšíme, až řádně oslavíme tvé další kulaté výročí, samozřejmě opět za šachovnicí.

Další fotky najdete ve fotogalerii.