KS 3. kolo: Obrat k lepším zítřkům se stále odkládá (19.11.2017)

DDM Kostelec nad Orlicí - ŠK Česká Skalice 6 : 2.

Už z hlavičky článku je vidět, že naše naděje na nějaký bodový zisk je pořád jen v oblasti teorie. Po dnešním výletu za letošním nejvzdálenějším soupeřem je jasné, že i nadále budeme držet čestné dvanácté místo, zatímco domácí si vylepšili skóre a můžou pokračovat v útoku na čelo tabulky. Výsledek jednoznačný, přestože hlavně na 1. a 3. šachovnici se odehrály vyrovnané a zajímavé partie. Jak ale u nás bývá zvykem, bodový úspěch nám to nepřineslo téměř žádný. Dá se říct, že celý zápas byl od začátku víceméně jednoznačnou záležitostí jen s občasným náznakem odporu z naší strany.

Prémii za nejrychlejšího dárce bodů ve prospěch domácích získal na šestém stole Vašek. Rozehrála se sice nějaká variace na anglickou hru, což bývá obvykle poziční boj o získání drobných výhod, ovšem v dnešním podání to byl koncert pro dva střelce. Ještě v brzkém zahájení černý nasadil vidličku na dva pěšáky, jeden padl, ale tím to neskončilo. Oba střelci černého létali po šachovnici jako draci a po sedmnácti tazích si bílý mohl vybrat mezi vzdáním a ztrátou dámy. 0:1.

Pak jsme zaknihovali dvě remízy na 4. a 5. stole. Martin na pětce sice vyfasoval soupeře s elem o čtyřista bodů vyšším, ovšem na šachovnici by to nikdo nepoznal. I tady se ve hře dámským pěšcem dalo očekávat spíše volné tempo se zavřenou pozicí, mezi devátým a šestnáctým tahem se ovšem oba borci pustili do žravých šachů a když skončily výměny, nebylo pomalu s čím hrát, takže dělba bodu bez námitek. 0,5:1,5.

Před začátkem mé partie jsem soupeři tvrdil, že jsme spolu hráli loni a skončilo to nerozhodně, když jsem udržel pozici s pěšcem méně. Až doma jsem si našel jednak důkaz, že už si nic nepamatuju, a taky jak utíká čas, tu partii jsme sehráli už před třemi lety. A protože aspoň její průběh jsem si dobře pamatoval, zvolil jsem méně obehranou variantu (počítač tomu říká Trompowského útok). Kupodivu proti zvyklostem jsem ze zahájení vyšel docela dobře, jenže pak jsem nějak ztratil nit dobrého pokračování, poskakoval jsem s koníky sem a tam a byl jsem rád, že se černému nechtělo dlouze dobývat dost uzavřenou pozici. 1:2.

Po další skončené partii jsou domácí zase o krok blíž k celkovému triumfu. Ostrá verze sicilky na osmičce s obrácenými rošádami přinesla našemu hráči optickou i prostorovou převahu, naneštěstí jen do okamžiku, kdy si nechal nasadit střelcem vidličku na obě věže. Po ztátě kvality už nemělo smysl v partii pokračovat, tohle by černý zřejmě snadno dotáhl k úspěchu. 1:3.

Nyní došlo k rozdělení bodu na již v úvodu zmiňovaném třetím stole. Jirka jako obvykle postupoval od začátku aktivně, snažil se rozhodnout partii tlakem těžkých figur po volném sloupci f, bílý ale v pohodě kontroloval situaci a protože útok nebylo jak zesílit, nezbylo černému než se smířit s remízou. S přihlédnutím k tomu, že celou partii hrál prakticky bez figury, protože bělopolného střelce si nechal netakticky zavřít na a8 bez šance dostat ho aktivně do hry, to není zase tak špatný výsledek. Jenže vidina zápasových bodů se tím opět odsouvá někam do říše fantazie. 1,5:3,5.

A po šesté skončené partii na sedmém stole je o bodech definitivně rozhodnuto, hraje se už jen o konečné skóre. Další z variant hry dámským pěšcem přinesla na první pohled aktivní postup černých pěšců, bohužel jejich týlové zabezpečení se po několika výměnách ukázalo jako naprosto nedostatečné a mohutně postupujícímu pěšcovému valu bílého na dámském křídle se nedalo rozumně odolávat. 1,5:4,5.

Že v soutěži naší úrovně je skutečně možné téměř všechno, se opět stoprocentně potvrdilo - viz stůl číslo dvě. Sicilská hra, Pavel je kombinační hráč, ale tentokrát soupeře neošálil. Postupně se zjednodušoval materiál, ale v podstatě zůstávala pozice v rovnováze. Pavel se ale pořád pokoušel najít nějakou tu cestu k výhře, až svou snahu někde trochu přepískl a najednou je to černý, kdo hraje na výhru. Pavel ovšem zůstává stále v pohodě, má spočítanou kombinaci, která na remízu stačí. Je bohužel jediný, kdo si to myslí, všichni okolo vidí, že výměna věží vede k beznadějné koncovce. Zřejmě si to v tu chvíli myslel i černý, jenže v závěrečné pozici naprosto uvěřil bílému, že svého pěšce navíc nemůže prosadit a bílý drží opozici na c sloupci. Že může soupeře vytempovat tahem e5, na to prostě vůbec nepomyslel. Ovšem vážení přátelé, černému, tedy panu Zikmundovi, všechna čest. S osmi křížky na zádech bojoval příkladně po celou partii a s energií, kterou mu my o něco mladší můžeme jen závidět. 2:5.

Nu a už se tedy čeká jen na výsledek zápolení dvou premiantů. I tady jsme si všichni mysleli, že na výhru hraje náš Tomáš, ale jestli tomu tak opravdu bylo, těžko říct, to by musel udělat rozbor někdo povolanější. Vypadalo to tak, silný tlak za černého tam byl, ale tak nějak k ničemu. Výhodu měl černý i v tom, že bílý dohrával se vteřinami na hodinách, ten se ale ukázal i v této situaci na výši a dokázal stále klást chytré léčky. Nakonec Tomáš svoje úsilí nedotáhl do zdárného konce, ve snaze o úspěch si vlezl do matové sítě, ze které bez ztrát materiálu nešlo vyváznout. Škoda, tady to dlouho vypadalo na opačný výsledek. 2:6.

Blažek Tomáš Zikmund Jaroslav Chmelař Vítězslav Matouš Lubomír Jindrásek Mojmír Malý Jan Kožúšek Slavomír Labík Jaroslav

1884 1848 1818 1805 1822 1740 1768 1667

1:0 ½:½ ½:½ ½:½ ½:½ 1:0 1:0 1:0

Mádr Tomáš Jánský Pavel Kubec Jiří Velecký Vladimír Motloch Martin Šrůtek Václav Zikmund Josef Křeček Karel

1878 1745 1777 1758 1427 1647 1699 1440