RP 5. kolo: Smutný vstup do nového roku (05.01.2020) ŠK Nové Město nad Metují - ŠK Česká Skalice 4:1.
V Jaroměři sucho na ulicích i chodnících, po příjezdu do Skalice jsem se nestačil divit, klouzačka na ulicích a kolegové z družstva měli co dělat, aby se ve zdraví dostali na náměstí. Ale cesta pěkná, vypadalo to jako pravé jaro. Naše sestava je poměrně snadno odhadnutelná, není moc z čeho vybírat, domácí mají soupisku téměř dvakrát plnější než my. Vpředu nastoupilo dravé mládí, jištěné dlouholetými bojovníky vzadu. Za nás tradiční sestava seniorů. Ve vzájemných zápasech se střídají úspěchy na obou stranách, dá se tedy čekat vyrovnaný boj s vyhlídkami naprosto otevřenými.
Po několikazápasové pauze jsem se opět dostal do nominace a po výprasku v prvním kole jsem nechtěl odejít s prázdnou. V jedné z klasických variant dámského gambitu jsem si udržoval poziční převahu, ale nenašel jsem žádné vystupňování výhody k nějaké rozhodující akci. Soupeř všechno pokryl a místo dlouhodobého lavírování s nejasnými vyhlídkami jsme to dali za remízu - 0,5:0,5. Poměrně brzy se ukázalo, že ta půlka je spíš výhodou pro domácí, protože v dalších partiích jsme začali postupně ztrácet půdu pod nohama, jednou po ztrátách materiálu, podruhé na pozici. Snad jen na jedničce to bylo dlouho otevřené a na trojce jsem to hodnotil jako mnohem lepší pro Pavla. Takže z toho vyplývá, že nic lepšího než celkovou remízu asi nemůžeme čekat a byli bychom za ni rádi. Nakonec to ovšem bylo ještě mnohem horší.
Ani druhou partii bílými figurami jsme nevyhráli, nebyla z toho dokonce ani ta půlčička jako u mně. V sedmém tahu se otevřel f-sloupec u černého, který toho dokázal znamenitě využít, obsadil ho oběma věžemi a bílý jeho možnosti nějak podcenil. Přišla oběť kvality na f3 a bílý král zůstal prakticky bez ochrany. Nedokážu posoudit, jestli tam byla nějaká možnost účinnější obrany, v reálu bylo za pár tahů po partii, bílý se nedokázal rozumně ubránit matu. 0,5:1,5. Zanedlouho jsme prohráli další partii, tentokrát stůl číslo pět. Karel moc nevzdoroval, v malých kombinacích odevzdal dva pěšáky za nic a bílý dovedl koncovku v klidu k jasné výhře. 0,5:2,5. Tak už teď je jasné, že víc než zápasovou remízu čekat nemůžeme, ale i k té je zatím hodně daleko. Pavlovu partii na trojce jsem v jednu chvíli viděl jako vyhranou, ale ukázalo se, že oba její aktéři do pozice pronikli mnohem líp než já a Pavel, ač nerad, musel souhlasit s dělbou bodů. 1:3. Zápas je rozhodnutý, už jde jen o celkový výsledek. Dost dlouho to v souboji lídrů bylo nejasné, ale i když se náš Jirka snažil o aktivitu, hodnotím pozici bílého stále jako lepší. Při snaze o útok si náš hráč nedal pozor na materiál, postupně ztratil dva pěšce a nakonec se mu celá pozice úplně rozpadla. Snažil se sice do poslední chvíle něco vymyslet, ale mladý protivník všechno viděl, kryl a nedal mu žádnou šanci. 1:4. Soutěž je sice teprve v polovině, ale je jasné, že na letošní podzimní konferenci nám nikdo pohár za první místo jako loni předávat nebude. Útěchou pro nás může být, že už není kam spadnout a můžeme hrát v tomto směru bez obav.
|
Lukáš Drašnar (1824) - Jiří Kubec (1797)
| ||||||
|
Vladimír Velecký (1754) - Daniel Pacourek (1759)
| ||||||
|
Aleš Skalák (1716) - Pavel Jánský (1629)
| ||||||
|
Josef Zikmund (1612) - Pavel Drašnar (1518)
| ||||||
|
Jiří Borůvka (1758) - Karel Křeček (1471)
|
Autor: Vladimír Velecký