Soutěže družstev v kraji jsou rozlosovány (26.09.2021).

Poprvé a asi ne naposledy se krajská konference konala ve všední den.

Ve čtvrtek 23. září se v malé hospůdce v Hradci Králové sešli zástupci většiny oddílů jednak na konferenci, ale hlavně! na losování všech krajských soutěží družstev. Konference měla celkem hladký průběh, v úvodu zabralo nejvíc času vyhodnocení úspěšných hráčů a několika jubilantů (viz web KHŠS), poté přišly na řadu obvyklé zprávy funkcionářů až na ...
Hladký průběh schůzování narušila rezignace Ondry Rudy z funkce předsedy Komise mládeže. A přestože výkonný výbor o tom věděl s několikaměsíčním předstihem, nechal vše na konferenci, kde vzápětí nastalo dlouhé mlčení, protože žádný nový nástupce připraven nebyl. Vyslechli jsme sice, že nějací možní kandidáti osloveni byli, ale nikdo funkci nepřijal. Začalo se tedy licitovat, kdo by to mohl a nemohl dělat, hlavně z řad těch, kteří nebyli přítomni. Nakonec se došlo k názoru, že příčinou je špatné finanční ohodnocení předsedy komise a to je třeba změnit, proto je třeba zvýšit krajské členské příspěvky o 50 Kč, aby na to bylo. Protože mezitím čas na hodinách poněkud poskočil kupředu, drtivá většina delegátů to okamžitě schválila a funkci poté přijal Jirka Daniel, prý dočasně, než se někdo najde.
Za sebe můžu jen říct, že jsem ještě asi s dvěma delegáty hlasoval proti, protože na práci komise mládeže mám trochu jiný názor, než tam zaznělo. O náročnosti funkcionářské práce mě nikdo přesvědčovat nemusí, užil jsem jí taky dost, jen jsem na rozpacích z toho, jak je práce s mládeží neustále vyzdvihována jako to nejdůležitější, co bychom měli dělat. Jenže nikdo už se jaksi nezabývá tím, jaký ta práce přináší efekt. Na každé konferenci jsou vyzdvihovány úspěchy v kategoriích do 8, 10 let atd., abychom za několik minut slyšeli nářky, jak se zmenšuje členská základna, ubývají nám družstva v soutěžích, nehrají se přebory jednotlivců. Za mého mládí se mládeži věnovalo mnohem méně času a prostředků, prakticky všichni z mé generace vyrůstali jako samouci, přesto bylo všude hráčů jako máku. Bulletin z OP jednotlivců jsme vydávali i se všemi partiemi a nějaké odměny nikdo neřešil.
Podle toho, co každoročně poslouchám na konferencích, bychom díky výchově mládeže měli mít nejméně třikrát tolik hráčů a družstev, než tomu bylo dejme tomu před dvaceti lety, kdy byl náš krajský svaz založen. Ve skutečnosti je to kupodivu naopak, stačí se podívat do ročenek, kolik z tehdejších talentů se šachu stále věnuje. Jak se tedy ta podpora mládeže projevuje v dlouhodobé praxi a neděláme náhodou něco špatně?

No, tohle bylo jen takové zamyšlení šachisty za zenitem hráčským a funkcionářským, to hlavní, proč jezdíme na konference, je samozřejmě losování. Začalo se už během licitace o místo nového člena výboru, jinak bychom tam seděli do rána. Mě zajímalo hlavně losování naší skupiny, kde nakonec zůstalo jen devět družstev. Škoda, že vůbec nepřišla řeč na to, kdy začít, protože i při tak malém počtu kol začínáme už v první polovině října, abychom vzápětí měli tři týdny pauzu a končíme už v polovině února. Jenže po tom mládežnickém kolotoči už se každý viděl doma.
Z pohledu našeho družstva můžu říct, že k nám byl los mimořádně příznivý, vzdálenější soupeře přivítáme u nás doma a čekají jen cesty v podstatě "za humna". Na webu šachového svazu zatím naše soutěž uvedena není, los všech krajských soutěží lze nalézt na krajském webu, náš los je tady na našem webu o kousek dál.

Autor: Vladimír Velecký