Jak jsem (poprvé a naposledy) porazil velmistra (23.05.2023).

Nahlédnutí do archivu našeho oddílu IV.

No, je to už pomalu pravěk, přesto oba aktéři z dnešního článku stále hrají šachy, byť každý na trochu jiné úrovni. A jak vidno z fotografií, oba jsou stále svěží a ani se se za tu dobu moc nezměnili.

Šachisté jaroměřského oddílu (myslím, že se v tom tenkrát hodně angažoval Kamil Möller, ale možná se pletu a zásluhy patří někomu jinému, pak se omlouvám) pozvali do sálu smiřické Dvorany aktuálního mistra republiky, velmistra Vlastimila Jansu. Bylo to tenkrát v tom roce 1984 hodně silné mistrovství, i na dalších dvou místech skončili velmistři z naší památné generace Vlastimil Hort a Jan Smejkal, všichni tři nositelé stříbrné medaile z olympiády družstev ve švýcarském Lucernu.

Co ale říct k akci samotné? Je to přece jen už skoro čtyřicet let, v úvodu byla tradiční beseda, otázky a odpovědi k onomu mistrovství, olympiádám a reprezentaci vůbec, určitě došlo i na další velmistrovy cíle, jak už to tak na těchto besedách bývá.

V simultánce, která samozřejmě následovala po diskuzi, nastoupila asi třicítka hráčů z okolí, z našeho oddílu jsme si zahráli dva, mimo mne také Jirka Kubec. Jak simuiltánka dopadla celkově, nemám tušení, možná se to dá někde v archivech najít, ale to není podstatné.

Musím přiznat, že ačkoliv jsem já velmistra porazil a Jirka s ním prohrál, zajímavější byla určitě ta jeho partie. Já, jak je vidět ze zápisu, jsem jako obvykle jen suše bránil, zatímco Jirka podle svého stylu zaútočil přímo na krále. Je škoda, že se jeho partiář nezachoval, oba jen víme, že tam měl možnost oběti věže s několikatahovou kombinací, která by (možná) skončila matem bílému králi. Jenže času bylo málo, velmistr kroužil v rychlém tempu, Jirka zahrál jiný tah a bylo po šancích i po bodu.

V mé partii jsem se bránil, až kupodivu ubránil. Výstižně to tenkrát zhodnotil Milan Rybák, v té době vedoucí šachové rubriky v okresním plátku Nový čas. Doslova už si to taky samozřejmě nepamatuju, ale bylo to zhruba ve stylu "černý po úporné a vytrvalé obraně využil hrubé chyby soupeře a získal vyhranou pozici". Je to tak, bílý mi svým 41. tahem umožnil vyměnit poslední zbylé figury a pěšcovou koncovku už by poté dokázal vyhrát i mírně pokročilý začátečník.