RP 4. kolo: to jsme to zase vymňoukli (08.12.2024).

ŠK Česká Skalice - ŠK Doudleby nad Orlicí 2,5:2,5.

Hraju ty šachy už skoro padesát let a stále mě překvapuje, jak neuvěřitelné věci se při zápasech stávají. Dnes to po půldruhé hodině vypadalo, že tak min. 4:1 bychom mohli vyhrát a nakonec sotva remíza s odřenýma ušima. No, ale můžeme si za to sami, soupeř to ani přes nepříznivý stav nezabalil a my jsme mu vlastními chybami pomohli zachránit téměř ztracený zápas. Zpočátku se vše vyvíjelo hladce pro nás, rychlé vedení, ovšem pak jsem já zahájil sérii kopanců a zbylí členové týmu mě v tom samotného nenechali.

Do vedení jsme šli na posledním stole celkem brzy. Tam se už ve 13. tahu vyměnily všechny lehké figury a koncovka těžkých figur byla naprosto v režii našeho hráče. Černý ztrácel pěšáky, v nesprávnou chvíli vyměnil dámy, zmizel i jeden pár věží a když černý netakticky vyměnil i zbylé figury, zjistil, že bílý pěšec postupuje nezadržitelně do dámy. Sice nic nevzdal a hrál do úplného konce, ale ani žádné patové obrazce tam nebyly. 1:0 pro nás.

I na předposledním stole skončila partie naším úspěchem. Pavel si po roce zopakoval partii proti hráči se zrakovým hendikepem a stejně jako před rokem zvítězil. Soupeř dlouho odolával, ale postupně ztrácel půdu pod nohama a nedokázal čelit černému útoku. Ovšem všechna čest oběma, shodli jsme se po zápase, nebylo to jednoduché ani pro jednoho z nich. Vedeme 2:0.

Bohužel to bylo z naší strany téměř vše. Přitom na jedničce Pepa sbíral pěšáky a šel si pro jasný bod, u Jirky na dvojce nejasno s vyrovnanou pozicí, já na trojce jsem přechodně držel jednoho pěšáčka navíc, ale objektivně to bylo taky vyrovnané. Tak čeho se bát?

Jenže! Sérii nesmyslů jsem zahájil já. Kvůli přebytku stolů jsme hráli ve dvou místnostech, z té druhé slyším Pavla, jak se o něčem dohaduje a jako hrající rozhodčí se pokouším zachytit, co se děje. A místo abych se soustředil na svoje problémy, poslouchám, poslouchám a ejhle, najednou jsem bez věže. Jako naprostý začátečník. Ale vymlouvat se není na co, soupeř bojoval a moji chybu zaslouženě potrestal. Pořád vedeme, sice jen o bod, ale mělo by to stačit. 2:1.

Mezitím se Pepa na jedničce propracoval k výhodě tří pěšáků, držel sedmou řadu, mohl vyměnit aspoň jedny věže a v poklidu dohrát jasnou koncovku. Co se ale nestalo, zamotal se do toho tak, že iniciativu převzal soupeř a Pepa byl rád, že to skončilo jenom věčným šachem. Zahozená polovina bodu nás stojí výhru. 2,5:1,5.

V poslední partii na dvojce byly šance otevřené, pozice velice ostrá a nejasná za obě strany. Rozhodující chybu udělal Jirka, špatně si to spočítal a přišel o figuru. Materiál byl ovšem tak zjednodušený, že už moc šancí na záchranu nebylo a bílý měl navíc aktivnější těžké figury, výsledek tedy dopadl podle očekávání. 2,5:2,5.

No, dnešek si do kroniky našich úspěchů rozhodně nezapíšeme.