Krátká vzpomínka na dva českoskalické šachisty (10.07.2026).

Jirka Vondráček, Přemysl Vít, oba už jsou bohužel v šachovém nebi.

S Jirkou jsem se poznal na náchodském gymnáziu, já jsem postoupil do maturitního ročníku, on jako nováček právě zahájil studium. Ani jeden z nás tehdy ještě šachy nehrál a po mém odchodu ze školy jsme se na dlouhá léta jeden druhému ztratili. Až někdy na přelomu tisíciletí se na náš domácí zápas přišel podívat nový divák a teprve při rozhovoru jsme se domluvili, že se vlastně známe. Samozřejmě jsem ho nepoznal, on se na mě pamatoval.
Jirka v té době žil v Opavě, kde pracoval a kromě toho z něj vyrostl též výborný šachista, elo se u něj pohybovalo lehce nad 2 000. A protože jeho návštěvy u rodičů byly pořád častější, domluvili jsme se v roce 2004 na hostování. Smůla byla, že Jirka jako věřící a praktikující katolík sváděl nelehký duševní zápas mezi návštěvou kostela a šachovnicí a bohužel pro nás, jeho víra byla silnější než touha po šachových bojích. Hrál u nás až do roku 2011, ale počet partií se stále snižoval až na jednu či dvě za sezónu, celkem jich odehrál za těch sedm let jen 23.
Po několikaleté odmlce se nakrátko nechal přemluvit Břeťou Leskem k přestupu do Studnice, ale ani tam toho příliš neodehrál a se zánikem oddílu se uzavřela jeho šachová kariéra. Jirka zemřel před několika týdny, zpráva se ke mně dostala se zpožděním, podle známých sváděl marný několikaměsíční boj s nevyléčitelnou nemocí.

Ještě s delším časovým odstupem se potvrdilo to, čeho jsem se v duchu obával. S Přemkem Vítem jsme si psali maily, hodnotil zápasy, které sledoval na našem webu, pak jeho zprávy začaly řídnout a nakonec se odmlčel úplně. A teprve teď mi přišla stručná odpověď z oddílu z Prachatic, že Přemek již není mezi námi, nic víc.
Jeho jméno jen málokomu z dnešních čtenářů tohoto článku asi něco říká, je to už hodně dávno, kdy jako dorostenec hrál tenis a my s Pepou Zikmundem jsme v něm dokázali vzbudit zájem o šachy. A to tak dobře, že ho to začalo doopravdy bavit, během několika let se stal prvním hráčem na naší soupisce. V době, kdy jsem si já užíval dva roky vojenské služby, převzal po mně dočasně i organizační povinnosti s tehdy ještě stále takřka novým oddílem.
Po maturitě odešel studovat do Bratislavy, po absolvování vysoké školy se ocitl na druhém konci Čech a zakotvil nejenom v životě, ale i v šachovém oddíle v Prachaticích. Dojíždět na zápasy do Skalice, to opravdu nešlo a tak se jeho kariéra v našem oddíle uzavřela v roce 1986. Celkem za nás sehrál v průběhu let 76 partií a podle statistiky patří stále mezi ty nejúspěšnější.

Děkujeme oběma kamarádům za chvíle, které jsme s nimi mohli prožít a vzpomínat na ně budeme pořád.