Další článek z kategorie nechtěných (26.07.2026).

Zemřel Pavel Provazník, nenápadný, ale v minulosti platný člen našeho klubu.

Při svých občasných kolovýjezdech přes Českou Skalici nevynechám obvykle zastavení u vývěsky pohřební služby, v poslední době se tam stále častěji setkávám se jmény, která jsem znal a vlastně si je stále pamatoval jako mladíky/mladice. Nejinak tomu bylo i tentokrát.

Pavlovo jméno dnes mezi šachisty jen málokomu něco říká, byly ale časy, kdy patřil k platným a pravidelným členům v sestavách našich družstev. Poprvé se objevil na soupisce jako šestnáctiletý dorostenec v sezóně 1978-79 a do roku 1997 sehrál 113 soutěžních partií s 56 procenty úspěšnosti, takže je vidno, že to žádný slabý hráč nebyl. Ke konci devadesátek se vlivem různých okolností dostal do osobních problémů a na šachy mu už nezbýval čas.

Já jsem ho měl vždycky rád, hrávali jsme v té době v nákladní pokladně u nádraží, místa jsme v ní měli dost i na tehdejší rozsáhlou členskou základnu, vadou dosti podstatnou byla však skutečnost, že tam byla pouze kamna na uhlí a před zápasy i oddílovými tréninky bylo potřeba přijít s předstihem, uhlí přinést a zatopit. Většinou to bylo na mně a Pavel byl jeden z mála, který bez řečí přišel, pomohl a místnost připravil.

22. července jeho život skončil po krátké nemoci v symbolickém věku 64 let, nepíše se mi to lehce, ale je to osud. Díky, Pavle, že jsi se tak dobře zapsal do padesátileté historie obnoveného šachového života ve Skalici.